Příroda

Přírodní park Maloskalsko

Přírodní park Maloskalsko byl vyhlášen v roce 1997 jako výsledek dlouhodobé marné snahy o rozšíření Chráněné krajinné oblasti Český ráj na území obcí Malé Skály, Frýdštejna, Líšného, Koberov a města Železného Brodu. Od roku 2002 je Maloskalsko společně s Kozákovskem a Prachovskými skalami součástí Chráněné krajinné oblasti Český ráj.

Z geologického hlediska je Maloskalsko zajímavé především svými světle žlutými pískovci, jejichž vznik spadá do období druhohor. Na dně mělkého křídového moře, které zaplavilo českou pánev, se usazovaly naplavené horniny a z usazených částic se vytvořily vrstvy pískovců, jíly, slínovce a opuky. Tady byl počátek skalních měst Českého ráje - Hruboskalska, Klokočských skal, Chléviště, Kalicha a Drábovny. Po ústupu moře zde zůstala rovina, Česká tabule, která byla během alpinského vrásnění horotvornými silami rozlámána a na některých místech vyzdvižena. Vlna vulkanické činnosti v období třetihor, kdy vystoupila na povrch roztavená čedičová láva, dala vzniknout vyvřelým sukům - Troskám, Vyskeři, Mužskému, Sokolu a Frýdštejnu. Sopečné pásmo táhnoucí se jihovýchodním směrem od Kopaniny ke Kozákovu má původ v prvohorách. Uvnitř mandlovcových dutin se nacházejí polodrahokamy acháty, jaspisy, ametysty a olivíny. Mohutné větrné a vodní eroze ve čtvrtohorách pokračovaly v modelování údolí a pískovcových měst až do současnosti. Příkladem je ledovcový mlýn v trhlině jižní stěny Vranovského hřebene. Jedná se o provětralé, koncentricky uspořádané vrstvičky v pískovci, vykroužené vířícími balvany v soutěsce vodopádu Jizery v pleistocénu.

Vzhledem k rozmanitému geologickému podkladu představuje Maloskalsko pestrou škálu společenstev a druhů, v níž se vyjímají reliktní prvky a zbytky původní vegetace na těžko přístupných stanovištích. Svahy jsou pokryty smíšenými lesy s převahou buku a habru, zatímco ve vrcholových partiích převládají acidofilní bory a borové doubravy. Z nelesních ekosystémů jsou zde zastoupeny podmáčené louky, drobná lesní prameniště nebo bývalé pískovcové lomy. Na vápnitých půdách okolo Jizery se vzácně vyskytuje hořec brvitý a kruštík tmavočervený, při potocích roste devětsil bílý a pojizerský endemit netýkavka Royleova. Z dalších zástupců chráněné květeny jmenujme naleziště šafránu bělokvětého na Záborčí nebo pole bledulí jarních v Dubském lese.

Typický ráz krajiny dokresluje roztroušená zástavba vesnic a osad, obdělávané plochy, malé remízy a v neposlední řadě návrší s dalekými rozhledy do kraje i do širokého údolí řeky Jizery. Právě Jizera tvoří osu celého regionu. Od Železného Brodu po Turnov meandruje v hluboké říční nivě, která protíná druhou osu Pojizeří - Ještědsko-Kozákovský hřbet. Na tyto partie se vážou nejcennější lokality, jejichž některé součásti se již v minulosti staly samostatnými chráněnými oblastmi. Území přírodního parku se člení podle vlastností reliéfu do sedmi krajinných celků:

Maloskalsko patří bezpochyby mezi nejkrásnější klenoty České republiky. Jeho geologické i botanické zvláštnosti, historické památky i lidovou architekturu je nutné cílevědomě chránit a veškerou činnost na území přírodního parku vhodně usměrňovat, aby při značném turistickém a rekreačním využití zůstal jeho jedinečný ráz zachován.

Suché skály

Na levém břehu Jizery mezi obcemi Malá Skála, Líšný a Vrát se tyčí národní přírodní památka Suché skály, někdy též nazývané Kantorovy varhany nebo Maloskalské Dolomity. Geologicky jde o pevné spodnokřídové cenomanské pískovce, jejichž charakteristicky rozeklaný, velmi úzký hřeben, připomínající vysokohorské štíty, je jedinečným dokladem lužického zlomu, při němž byly zemské desky tektonicky rozlámány a vztyčeny do svislé polohy. Tato geomorfologie je u nás zcela ojedinělá. Od ostatních skalních masívů se Suché skály odlišují mimořádnou tvrdostí, a jsou proto vyhledávaným horolezeckým terénem. K nejatraktivnějším patří Hlavní věž, Jižní spára nebo Samotář. Horolezci i turisté mohou využívat upravených cest a dřevěných nástupů.

Klokočské skály

Přírodní rezervace Klokočské skály se rozkládá jižně od Malé Skály, na západ od Kozákova. Geologicky jsou tvořeny svrchnokřídovými coniakovými pískovci o mocnosti až 60 m, které byly vyzdviženy do klokočské kuesty, plošiny ukloněné směrem k jihozápadu a zakončené na severovýchodě strmým skalním čelem nad obcí Klokočí. Téměř souvislá stěna je asi 1600 m dlouhá a oddělují se z ní izolované skalní věže, kterým se říká sloní hřbety. Plošina s četnými pseudokrasovými závrty a zbytky reliktního boru je členěna zářezy erozních údolí. Nejrozsáhlejší podzemní prostorou oblasti je jeskyně Postojná - Amerika v Zeleném dole, největší pseudokrasová jeskyně v Českém ráji o rozměrech 16 x 18 m, která byla osídlena již lidem lužické kultury.

Bučiny u Rakous

Přírodní rezervace Bučiny u Rakous leží při levém břehu Jizery mezi obcí Rakousy a Betlémským mlýnem. V hluboce zaříznutém údolí, bývalém nárazovém břehu meandru, jsou odkryta souvrství vápnitých pískovců až slínovců, které vytvářejí podklad pro pískovce kvádrové, které jsou typické pro Český ráj. Rezervace je situována na strmém svahu, přecházejícím místy až ve svislý skalní stupeň - skalní defilé. Zachovaly se zde polopřirozené lesy typu květnatých vápnomilných bučin a suťových lesů stáří 80 - 115 let. Rostlinná společenstva zahrnují řadu vzácných, ohrožených a chráněných druhů. Na protějším kopci u obce Bukovina se nachází rezervace Na hranicích, kde se vyskytuje přeslička největší.

Bartošova pec

Přírodní památka Ondříkovický pseudokrasový systém je nejvýznamnějším výtvorem tohoto druhu v České republice. Nachází se v údolí Vazoveckého potoka u obce Ondříkovice. Na rozdíl od pravých krasových jevů, k nimž dochází na vápencovém podloží, Ondříkovický pseudokrasový systém tvoří labyrint vzájemně propojených ponorů, propadání a vyvěraček, které vznikly rozšiřováním puklin ve slínovcích při saxonském vrásnění. Povrchová voda, která na náhorních plošinách u Roudného a Ondříkovic proniká do podzemí, rozpouští vápnitou složku horniny a na příhodných místech opět vytéká ve formě pramenů. Největší z celého komplexu je 25 m dlouhá jeskyně Bartošova pec budovaná turonskými opukami. Vyvěrá zde Ondříkovické propadání.